Vstup na pobřežní pozemky při výkonu rybářského práva

Vypadni z mého pozemku, ty jedna rybářská špíno!“ Je vám to povědomé? Taky jste se při lovu ryb setkali s agresivním chováním majitele pobřežního pozemku? Jak jste se zachovali? Ať už vaše reakce byla jakákoliv, zážitek to byl určitě nepříjemný.

Jenže skoro by se zdálo, že těchto incidentů u vody přibývá. Každý si nárokuje u vody „svůj“ kus země. A atmosféra mezi rybáři a majiteli pozemků tak houstne. Má tenhle věčný spor nějaká řešení?

Pro lepší pochopení celé problematiky uvádíme stanovisko skutečného odborníka. A ten je jen jeden. Předseda Českého rybářského svazu, pan JUDr. Alexander Šíma.

1) V „rybářském zákoně“ nalezneme odstavec, který rybářům dovoluje vstupovat na soukromé pozemky. Jenže praxe je jiná. Teď se budeme bavit o pozemcích, které jsou přímo u vody. Na řadě revírů dochází ke konfliktům mezi rybáři a majiteli pozemků na březích revírů. Majitelé pozemků jednoduše odepírají právo rybářům v lovu ryb. Jak se v takové situaci mají rybáři chovat? Mají zavolat policisty? Anebo na koho se mají obrátit?

Bohužel musím konstatovat, že možnosti hájení práv rybářů moc není. V podstatě svépomoc, jinak jen žalobou u soudu. Volat policisty či obecní strážníky by asi bylo marné. V lepším případě by majiteli pozemku vysvětlili, že rybářům svědčí zákonné věcné břemeno, ale jinak by konstatovali, že jde o civilní spor a nezasahovali by do toho.

2) Rybáři často argumentují tím, že mají právo chytat v tzv. „povodňovém pásmu“. Ovšem v našem (rybářském) zákoně, anebo v „zákoně o vodách“ není tento termín k nalezení. Existuje vůbec nějaké „povodňové pásmo“, které má vymezovat „veřejný“ prostor, anebo jde o rybářský mýtus?

Žádné „povodňové pásmo“ vztahující se k výkonu rybářského práva neexistuje. Zákon o rybářství zná pojem „pobřežní pozemek“, na který má rybář právo vstupu a právo tento pozemek k výkonu rybářského práva užívat.

Na časté otázky, kolik prostoru či metrů tvoří onen pobřežní pozemek,  odpověď zní, že to nikde definované není. Čili je to takový prostor na břehu, který rybář potřebuje k výkonu rybářského práva. Nikoliv ovšem k zaparkování vozidla, k postavení stanu či bivaku, protože to nejsou činnosti, které spadají pod termín „výkon rybářského práva“. Rybářské právo je právo chovat a lovit.

3) Jak je možné, že ploty okolo některých pozemků soukromých vlastníků vedou až do vody? Tímto způsobem dost efektivně odepírají právo rybářům ke vstupu na jejich pozemky. Je toto legální?

Z hlediska rybářského práva může být legální oplotit si soukromý pozemek až k vodě, když při tom ovšem umožním rybářům vstup na pobřežní pozemek a jeho užívání k výkonu rybářského práva, například zřízením branky nebo průchodu v oplocení. Nelegální to může být z hlediska vodního zákona, pokud by plot zasahující do vodního toku mohl být překážkou volného odtoku vod  při povodních.

4) Mohou lidé pozemky přímo na březích revírů vlastnit, anebo je mají pronajaté od Povodí? Pokud by je totiž měli pronajaté, pak rozumím tomu dobře, že majitelé postupují protiprávně?

Je třeba brát v úvahu, že v republice není žádný pozemek bez pána, takže pozemky – a to i ty pobřežní – jsou vždy ve vlastnictví někoho. Zpravidla jsou to soukromoprávní subjekty (pozn. fyzické osoby, ale i právnické osoby – například obchodní společnosti nebo obce). Také to bývá stát, který pozemky dává do správy, například akciovým společnostem, kde jediným akcionářem je stát. Vlastník může takové pozemky dát do nájmu nebo pachtu, to je celkem běžná věc.

Ať už jsou to vlastníci nebo nájemci, vždy jsou ale povinni respektovat ono zákonné věcné břemeno práva vstupu rybářů na tyto pobřežní pozemky a jejich užívání k výkonu rybářského práva.

5) Teď trochu aktuálněji. Obce v okolí přehrady Křetínky odsouhlasili to, že rybáři nesmějí na březích této vody bivakovat. Jenže žádný zákon bivakování nezakazuje. A navíc, tento zákaz je z určitého pohledu i ze strany tamních samospráv v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Jak se mají rybáři proti tomuto zákazu bránit? Mají tam nadále bivakovat a při konfliktu se domáhat svého práva?

Jde o omyl, že žádný zákon bivakování nezakazuje, a už vůbec nelze tvrdit, že by to bylo v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Jak jsem výše uvedl, všechny pozemky mají svého vlastníka. Jeho vlastnické právo je Ústavou ČR chráněno a zasahovat do něj lze jen a pouze na základě zákona (viz právě rybářským zákonem stanovené věcné břemeno vstupu a užívání pobřežních pozemků). A neznám zákon, který by vlastníkům pozemků nařídil trpět bivakování, stanování a táboření na soukromém pozemku.

Jsou-li vlastníky pozemků obce, mohou si také rozhodnout, co se na jejich pozemcích smí a nesmí. Určitým způsobem sporné může být pouze jediné, totiž že jde-li o obecní majetek, který lze charakterizovat jako takzvaný veřejný statek (pozn. podle § 490 občanského zákoníku), pak ten je určen k obecnému užívání (pozn. například komunikace nebo náměstí).

Zařadit bivakování, stanování a táboření pod pojem obecné užívání bych se ovšem velmi zdráhal. Pokud by se ovšem rybáři domnívali, že takové opatření je protiústavní, pak jediná možnost zvrátit tento stav je podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení obecních vyhlášek.

6) Je téměř nepochopitelné, jak je možné, že na pozemcích okolo rybářských revírů smí být „roztroušené“ karavany často v dezolátním stavu (viz Novomlýnské nádrže nebo Labe), ale pozornost přesto směřuje k rybářům, kteří bivakují. Jak je možné, že se tato karavanová městečka tolerují? A kdo tyto karavany na břehy našich vod vůbec pustil? Obce? Povodí? 

Ano, to je zcela v kompetenci vlastníka pozemků, čili kdo je tam pustil, kdo jim ta místa pronajal (pozn. umístění karavanu na pozemku někoho jiného může být důsledkem pouze smlouvy o nájmu, výpůjčce nebo protizákonné svévolné okupace), kdo je tam trpí. Tedy odpověď je jednoznačná – jsou to vlastníci pozemků a v případě pozemků státních jsou ty subjekty, které s tímto majetkem státu hospodaří.

7) Další problematikou je příjezd k vodě. Nedávno jsme na březích Labe narazili na úsek, kde na polních cestách byly zákazové značky. Tyto zákazy umístila tamní samospráva. Jenže povolení k vjezdu dostávali pouze někteří rybáři. Celá tato situace vypadala tak, jakoby místní představitelé vpouštěli pouze „vyvolené“ rybáře. Jde se vůbec bránit proti těmto nespravedlivým nešvarům?

Jenom bych se opakoval, že podle zákona o rybářství rybářům svědčí zákonné věcné břemeno vstupu, ale nikoliv vjezdu, na pobřežní pozemky. Soukromý vlastník pozemků obecně má právo rozhodnout, koho si na pozemek pustí, komu umožní tam stanovat, komu umožní vjíždět na pozemek autem.

Takže pokud nejde o pozemní komunikace ve smyslu silničního zákona a nejde o veřejný statek, pak tam rybáři, ani nikdo další, bez souhlasu vlastníka vjíždět nesmí. Pokud by se jednalo o veřejnou komunikaci, což asi polní cesty nebudou, pak je třeba respektovat dopravní značení. Bylo-li osazeno nezákonně, tedy bez rozhodnutí příslušného správního dopravního úřadu, je na to třeba upozornit jak Policii ČR, tak tento příslušný dopravní orgán.

Odpovídal: JUDr. Alexander Šíma (předseda ČRS)